La Concha: Nejzrádnější „snadná“ túra.
- Evie Jo
- 9. 3.
- Minut čtení: 6
Aktualizováno: 25. 3.
Narodila jsem se a vyrostla na Costa del Sol, a přesto jsem nikdy nezdolala jeden z nejznámějších vrcholů Málagy – La Concha. Jak dlouho jsem to ještě mohla odkládat? Nakonec jsem se 2. ledna 2025 rozhodla, že už je čas, a s novoročním předsevzetím v hlavě jsem konečně vyrazila.
Tohle měl být údajně „snadný“ výstup, ale nakonec se proměnil v kombinaci výzev, nečekaných překvapení a občasného pocitu: "Co jsem si to zase vymyslela?!". Teď, o dva měsíce později, bych se s vámi ráda podělila o svou zkušenost, abyste věděli, do čeho jdete, a mohli si svůj výstup na La Conchu užít co nejvíc (a bez krizových momentů).
Co byste měli vědět před cestou
Nejpopulárnější trasa na vrchol – a ta, kterou jsme zvolily i my – Refugio de Juanar — La Concha. Celkem měří přibližně 14 km a výstup nám zabral něco přes 4 hodiny. Jde o nejdostupnější cestu, zatímco alternativa Istán — La Concha je fyzicky náročnější a navíc začíná už v nadmořské výšce 500 m.
Startuje se v 800 m n. m. a postupně se stoupá až na vrchol ve výšce 1 215 m n. m.
Užitečné tipy, které se často přehlížejí:
Domácí mazlíčci: Od ledna do dubna jsou aktivní borovicové housenky, které jsou jedovaté pro psy i lidi. Nejlepší je nechat mazlíčky doma.
Oblečení: Doporučuji funkční sportovní oblečení, mikinu nebo lehkou bundu (kvůli proměnlivému počasí), dlouhé kalhoty na ochranu nohou a pevné turistické boty pro lepší stabilitu.
Počasí a čas: Nepodceňujte předpověď počasí – déšť a mlha mohou stezku proměnit v nebezpečné kluziště. Plánujte tak, abyste se na zpáteční cestu vydali včas a vyhnuli se návratu za tmy. Dobrá viditelnost je zde klíčová pro vaši bezpečnost.
Signál je nespolehlivý: Mobilní připojení je nespolehlivé, často vypadává.
Značení trasy: Turistické značky jsou vybledlé a špatně viditelné. Někteří turisté nasprejovali šipky na skály, ale i tak se dají snadno přehlédnout. Stáhněte si mapu nebo ji mějte vytištěnou a neváhejte se ptát kolemjdoucích na cestu.
Bezpečnost: Než vyrazíte, informujte někoho o své trase. Pokud nemáte zkušenosti s horskou turistikou, raději se na výstup nevydávejte sami. La Concha už byla dějištěm několika tragických nehod, takže opatrnost je na místě.
Je to pro mě?: Nemusíte být vrcholový sportovec, ale pokud trpíte závratěmi nebo strachem z výšek, berte na vědomí, že některé úseky jsou fyzicky i psychicky náročné.
Bezpečnější alternativa: Pokud chcete krásné výhledy bez takového rizika, skvělou volbou je Caminito del Rey.
Je La Concha skutečně vhodná pro začátečníky?
Krátká odpověď? Ne.
Ale dá se to zvládnout.
Mnoho článků popisuje La Conchu jako „středně náročnou“ trasu vhodnou i pro začátečníky. Jenže co vlastně znamená být začátečník? Na trase jsme potkaly turisty různých věkových kategorií i kondice – a většina z nich byla překvapená, jak náročný a nebezpečný může výstup k vrcholu být. Mnoho z nich se rozhodlo vrátit zpět, protože realita byla daleko od toho, co očekávali.
Náš začátek: Příjezd k Refugio de Juanar
Naše cesta začala u hotelu Refugio de Juanar, který leží uprostřed lesa poblíž městečka Ojén. Při cestě autem si dejte pozor na prudkou odbočku z A-355 na MA-5300. Tato silnice vás zavede po klikaté horské cestě s úzkými zatáčkami až k hotelu.
Tip na parkování: Neparkujte před hotelem. Raději pokračujte po štěrkové cestě dál až k zelené bráně, kde je parkoviště blíž k začátku stezky. Po návratu si za to poděkujete.
Po túře doporučuji navštívit hotel Refugio de Juanar. Uvnitř si můžete prohlédnout sbírku historických artefaktů a také zajít do útulné restaurace porostlé zelení, která nabízí skvělé andaluské pokrmy.
A tak naše túra začíná
Na tento výlet se mnou vyrazila moje mamka a její kamarádka (obě ve skvělé formě kolem čtyřicítky), její neuvěřitelně trpělivá čtrnáctiletá dcera, moje kamarádka a já – obě sotva po dvacítce a s naprostým nadšením, ale nulovou představou, co nás čeká.
Po zaparkování jsme se vydaly po mírně stoupající stezce lemované olivovníky. Držely jsme se značení, až jsme dorazily do hustšího, stinného lesa, kde to vonělo jehličím a vlhkou zeminou, ideální pro sběr hub. Tahle část byla skvělým startem naší túry – nenáročná a příjemná, procházející španělskými jedlovými a borovicovými lesy národního parku Sierra de las Nieves, jednoho ze tří národních parků v Andalusii.
Stoupání k Puerto de Las Allanas
Za lesem stezka pokračuje 700 metrů dlouhým stoupáním, během kterého naberete 147 metrů výšky (z ~927 m na ~1074 m). S průměrným sklonem 19,3 % jde o strmý a náročný úsek.
Vše závisí na tom, jak jste zvyklí na prudká stoupání. Pokud jdete pouze k vyhlídce Cruz de Juanar, bude to nejnáročnější a technicky nejobtížnější část túry. Připravte se na kamenitou, nerovnou stezku, kde budete muset překračovat kořeny stromů a šplhat po balvanech. Jděte svým tempem a dělejte si přestávky podle potřeby. Viděla jsem tu lidi všech věkových kategorií, mnozí používali trekové hole, které se v tomto úseku zdají jako dobrá pomůcka pro udržení rovnováhy v obtížném terénu.
Cruz de Juanar nebo La Concha?
Na vrcholu tohoto prudkého výstupu leží Puerto de Las Allanas, kde se nachází rozcestník:
Doleva → Cruz de Juanar
Doprava → La Concha
Cruz de Juanar nabízí kratší túru než La Concha, ale s neméně úchvatnými výhledy na pobřeží z výšky 1180 m n. m. Od rozcestníku je to jen 400 m s převýšením 97 metrů. Na vrcholu vás čeká ikonický kovový kříž a panoramatický výhled na Marbellu... nebo mraky.
Pokud se rozhodnete pokračovat doprava k La Conche, pobřežní výhledy v této části jsou stejně působivé a stezka dál je spíše procházkou než náročným výstupem – není zdaleka tak obtížná jako to, co jste už překonali.
Na této stezce nakonec dorazíte k dalšímu rozcestníku. Na fotce naší skupiny, oproti očekávání, budete pokračovat doleva, dolů za rozcestník. Stezka je často nejasná, což je opakující se problém u La Conchy.
Cílem je sledovat bílé a žluté značky. To však nebude snadné, protože značky jsou často namalované na náhodných kamenech, vybledlé a snadno přehlédnutelné. Naštěstí se někteří turisté rozhodli nasprejovat šipky, ale i tak je nejlepší požádat kolemjdoucí o potvrzení směru.
Řetězy: Jednou a nikdy víc
Tady přichází první sada řetězů připevněných ke skalní stěně, kde se budete muset pevně držet, zatímco pod vámi zejí příkré srázy. Z tohoto důvodu není ideální mít s sebou psa na vodítku. Skály jsou pevné a poskytují jen lehkou dávku adrenalinu, ale pokud máte strach z výšek nebo trpíte závratěmi… zbytek výstupu nebude pro vás o nic jednodušší.
Varování: Toto je jediný okamžik, kdy jsou řetězy dobrým znamením, že jste na nejjednodušší cestě.
Zbytek cesty po tomto úseku byl hladký, a tak jsme naivně věřily, že to nejhorší máme za sebou. Po cestě jsme míjely sestupující turisty a ptaly se: „Jak dlouho ještě na vrchol?“ Odpověď byla vždy „30 minut“, což nám po dvou hodinách, které nám nakonec výstup zabral, připadalo ironické.
Když se na to díváme zpětně, došlo nám, že důvodem může být to, že bez průvodce je vnímání délky výstupu velmi subjektivní a kdykoli se člověk může rozhodnout otočit zpět. Ne každý, kdo se vydá na La Conchu, má za cíl dosáhnout samotného vrcholu.
Velká chyba
Po pokračování po stezce od první sady řetězů, která byla spíše vyznačená otisky bot než oficiálními značkami, jsme nakonec dorazili k dalšímu rozcestníku s výhledem na horský hřeben. Později jsem se dozvěděla, že tento úsek hřebene se nazývá Salto del Lobo (Vlčí skok) a často je mylně zaměňován s prvními řetězy v recenzích a blozích.
Pokračovali jsme po levé straně hory (směrem k moři).
Nepokračujte po levé straně. Držte se pravé strany Salto del Lobo, kde se trasa napojuje na stezku Istán — La Concha. Může se zdát, že si zajdete, ale tato cesta je bezpečnější.
Brzy jsme narazily na další řetězy, ještě pochybnější než ty první. Ale adrenalin nás pohltil, a tak jsme pokračovaly dál, smály se tomu, jak mnohem intenzivnější tento výstup byl, než jsme očekávaly a místy polemizovaly, jestli bychom se neměly vrátit...to jsme netušily, co nás ještě čeká.
Nakonec jsme zahlédly pár, který sestupoval z vrcholu. Poradili nám, abychom se držely pravé strany. Držely jsme se tedy vpravo, a po našem extra zážitku s řetězy bylo už šplhání po hřebeni po čtyřech hračka.
V.L.P. Vrchol, Lavička a Pivo
Po dlouhém šplhání, pár skoro-omylech a několika existenciálních krizích jsme se konečně doplazily na vrchol. Usadily jsme se na lavičku, otevřely zasloužené pivo a vyprskly smíchy nad tím, jak dramaticky jsme ten výstup podcenily. A víte co? I přes všechno to zadýchání a svalovou horečku bych to klidně zopakovala!
Náš 6,5 km sestup z vrcholu proběhl hladce, trval celkem 2 hodiny, a dokonce jsme získaly skvělé posílení do skupiny. Narazily jsme na mladíka v keckách, který vypadal stejně ztraceně jako my a podle jeho výrazu nám došlo, že byl stejně šokovaný náročností trasy.
Tohle podcenění La Conchy se zdá být běžné, zvlášť s množstvím zdrojů, které varují jen minimálně a tvrdí, jak je tento výstup „snadný.“
Doufám, že sdílením našeho zážitku přispěju k rozšíření dostupných informací o tomto úžasném výletu.
Takže vás vyzývám, abyste se vydali a prozkoumali tento jedinečný národní park na vlastní kůži. Nenechte se zastavit věkem nebo strachem - Jestli se rozhodnete jen pro procházku lesy Sierra de las Nieves, udělat si fotku u kříže Cruz de Juanar, nebo vyšplhat až na vrchol La Concha a dát si pivko na lavičce. Ať už si vyberete cokoliv, jedno je jisté – tohle bude zážitek, na který jen tak nezapomenete.
Šťastné šplhání!
Comments